Abeceda Vánoc

Ze stromů už opadl poslední list, venku se brzy stmívá…chladné počasí láká ke krbu, je čas rozsvítit svíčku, provonět byt…dát si svařák nebo horkou čokoládu…pustit pohádku a začít se těšit…zapomenout na starosti a být spolu…zkrátka být si o trochu blíž…

…přichází nejkrásnější  období roku…blíží se Vánoce…tak si tu atmosféru pojďte užít…

 

 

A – jako Advent

…období, kterým to vlastně všechno začíná…ať už pro nás Vánoce mají duchovní význam či nikoli, je právě Advent mezníkem, že svátky klepou na dveře…

…pojmenování z latinského adventus čili příchod…nemá pevné datum… značí období 4 neděl před vánočními svátky, jímž začíná liturgický rok…doba těšení se, postění i zklidnění…

začíná nedělí v termínu 27. listopadu – 3. prosince a končí po západu slunce na Štědrý den….každá z jeho nedělí má své jméno – železná, bronzová, stříbrná a zlatá, přičemž ta poslední – zlatá – může připadnout  právě na Štědrý den…je-li tedy Štědrý den v sobotu, 4. adventní neděle připadá na 18. prosince, je – li v neděli, pak připadá na 24. prosince…

…s první adventní nedělí dnes často spojujeme rozsvěcení veřejných vánočních stromků a slavnostní výzdobu…

jejím symbolem je adventní věnec, dnes již neodmyslitelný dekorační prvek našich domácností…přestože dnes má – oproti dobám minulým – mnoho podob – chvojový, trvanlivý, umělý a různé barevné pojetí spojené spíš s podobou interiéru, našel si své nezastupitelné místo… https://delafleur.cz/dekorace-obdobi-nejkrasnejsich-svatku/

…adventní kalendář pak symbolem ubíhajícího času do příchodu Štědrého dne, dnes spíš na ukrácení čekání na Ježíška dětem…známe ho v podobě malých čokolád ukrytých za 24 papírovými okénky, ale způsobů, jak překvapovat a zažehnout plamínek očekávání v dětských očích každý den je nespočet…v mých vzpomínkách má podobu polystyrenové desky obalené reliéfní tapetou, se 24 krabičkami od zápalek zdobenými obrázky vystříhaných z vánočních papírových pohlednic (tehdy se ještě posílaly a byly nezapomenutelné) s motivem tradičních ozdob – baněk, jak jsme říkali kouličkám, ořechů, slaměnek – svíček, větviček nebo Krtečka….v nichž se každý den ukrývala drobná sladkost (nejlépe nezapomenutelná, nejlepší a nejjemnější ledová čokoládka ve zlatém přebalu s obrázkem medvídka)

 

B – jako Barbora

…v předvečer svátku sv. Barbory zavěšují děti na okno punčochu (alespoň v této podobě si ji nesu z dětství) s očekáváním, že jim do ní Barborka během noci nadělí nějakou pozornost – sladkost, ovoce, kterou ráno 4. prosince na okně najdou

…v pravé poledne se pak řežou „Barborky„…větvičky ovocných stromů, jež se vkládají doma do vázy…pokud na Vánoce rozkvetou, přinesou domu štěstí a svobodné dívce svatbu…

 

 

C – jako Cukroví

ty malé, drobné, sladké kousky jež začátkem Adventu zavoní domácností a provoní ji neopakovatelnou vůní linoucí se z kuchyně…pravda, někdy nahrazena vůní spáleného těsta, ale i to k tomu patří….v každé rodině se najde to „jejich“, oblíbené, rodinné či tradiční….je ho nespočet a recepty na něj se často dědí, předávají z generace na generaci jako rodinné stříbro nebo se vymýšlí a zkouší jeho nové, modernější variace a chutě…

jde o pohanskou tradici známou už ze 16. století, původně ve formě ovoce…pečené cukroví pak mělo být upečeno z mouky z vlastní úrody, aby zajistilo bohatou úrodu….dalšími surovinami byl med, škvarky, vejce, ořechy, později se přidalo kakao a koření – zázvor, vanilka, skořice, badyán…cukroví má být na štědrovečerním stole dle tradice sedm druhů (jídel pak 9)

 

…vanilkové rohlíčky, perníčky, linecké, zázvorky, pastely, ledovky, trubičky, ořechy, kuličky, úlky, kokosky, pracny, šohajky, marokánky, štafetky, modlitbičky, sádlové, škvarkové, Masarykovo cukroví, pudinkové, rafaelo, domácí čokoláda, Mozartovy kuličky….které zavoní u vás…

 

 

Č –  jako Čert

...5. prosince, v předvečer svátku sv. Mikuláše brázdívali ulice vísek, vesnic, měst a jejich sídlišť…nejvýraznější a nezapomenutelní, chřestící řetězem a s pytlem na zlobivé děti na zádech…děti, schovávající se za máminou sukní, soukajíc ze sebe básničku, po očku pokukují, jestli ten pekelník nechá pytel být a po předání sladkostí (někdy s kusem uhlí) s úlevou sledují jeho odchod…nezapomenutelný výjev dětství…na televizní obrazovce pak spíš než obavy vyvolává čert úsměv, lítost a těší se velké oblibě…vraník Janek nebo Malej, ale šikovnej tak k tomu svátečnímu času už neodmyslitelně patří...

 

D –  jako Dárek

malý, velký, nákladný nebo obyčený, zabalen v krásném papíře s velkou mašlí pod vánočním stromkem…nezáleží na jeho velikosti ani nákladnosti, ale na tom, že na nás někdo myslí…už to samo o sobě je vlastně dárkem…

sedím s babičkou a dědou ve vlaku, vedle mě obrovská (velká určitě) krabice ve vánočním papíru s větvičkami a jakousi mašlí, hlídám ji, je v ní prý velká skleněná fajfka pro taťku – pod stromečkem se z ní vyklubala Terezka…obrovská (60cm) mluvicí panenka s blonďatými krátkými vlasy, ve žlutém oblečku a bílými botkami…gramofonové desky…dřevěný nábytek kuchyňka a obývák velikostí do krabice od bot…a později brusle – bílé, krasobruslařské…vánoční dárky dětství

 

 

 

E –  jako Emoce

radost, štěstí, dojetí, slzy – v období Vánoc se mísí víc než jindy…s nostalgií, vzpomínkou, těšením se…během příprav, ve chvílích, kdy jste spolu, při pohádce, pod vánočním stromkem, při pohledu do rozzářených dětských očí, při bilancování na samém konci roku …ve chvílích, které nic nenahradí…tak si je užívejte…tady a teď…každý okamžik, než zmizí jako sníh…

 

 

F – jako František

…kadidlo…malý kužel z lipového uhlí s typickou vůní kadidla, jež v čase nejkrásnějších svátků provoní nejednu domácnost…Krušnohorská tradice pálení františků stará 300 let…

 

G – jako Gott

„Uklizený dvůr i práh, hospodyňky v zástěrách….“ , Bílé Vánoce, Alžbětinská serenáda nebo Už z hor zní zvon…

…písně Karla Gotta k Vánocům neodmyslitelně patří……fenomén…který zůstane jen jeden…

 

H– jako Hvězda (vánoční hvězda)

Poinsettia – rostlina, jež se stala symbolem adventního období…pryšec, původem z Mexika, s nenápadným květem a výrazně zbarvenou listovou růžicí v typické červené barvě…její tvar symbolizuje betlémskou hvězdu, barva Ježíšovu krev…díky pěstitelům je ale k dostání v bílé i růžové, upravena do třpytek…a i když patří k vánočnímu času, při správné péči bude dělat radost i déle….

 

Ch – jako Chvíle 

do Vánoc jich pár ještě zbývá…dětem se zdají nekonečné, kouzelné, dospělákům letí jako bláznivé a přáli by si jich o něco víc…na přípravy, pro blízké, pro sebe…zastavte se, zklidněte, zapomeňte na přehnaný úklid (na ten bude času dost v lednu, únoru, kdy přijdou tendence začít nově, čistě…nebo kdykoli během roku – na jaře, až vykouknou sluneční paprsky a přihlásí se jarní očista, v létě, až bude teplo a více světla….Ježíškovi je jedno, jestli máte umytá okna a vycíděné příbory, přijde tak jako tak, to je léty prověřený fakt…zajděte na trhy (až to půjde), upečte třeba společně cukroví (dvoje, pro tu vůni a zábavu), vytvořte, taky společně dekoraci pro slavnostní atmosféru…dejte si svařák nebo čokoládu, pusťte pohádku nebo koledy, zapalte svíčku, dejte horkou vanu, hrajte si, povídejte…smějte se…zkrátka jen prostě buďte…sami se sebou a všichni spolu…vytvořte si vlastní tradice a užijte si ty chvíle…to nic nenahradí a nikdo vám to nevezme…

 

I –  jako Ilex

Cesmína – opadavý nebo stálezelený keř s ostnitými listy a červenými kuličkami coby plody – další z typických vánočních zástupců květinové říše…větvičky s plody koupíte v květinářství, vložené do jednoduché, hladké a třeba bílé vázy jsou minimalistickou, ovšem velmi efektní sváteční dekorací…

 

J – jako Jmelí a Ježíšek

Jmelí – parazit rostoucí v korunách stromů má údajně magickou moc…darované přináší štěstí, množství kuliček bohatství, zavěšené nade dveřmi chrání od zlých duchů a polibek pod ním přinese lásku, štěstí…je symbolem plodnosti…i když je oblíbené v kovových barvách, nejmagičtější je právě to zelené…v Antice se používalo jako kadidlo, Keltové jej měli, díky celozimě zelené barvě za posvátné a věřili v jeho léčivou sílu….navíc je krásně dekorativní – jen tak zavěšené na okně, samo ve váze, v adventním věnci nebo jako přízdoba vánočního dárku…jen pozor – je jedovaté

 

Ježíšek – Boží syn, jehož narození v městě Betlémě přineslo lidem spásu a symbol našich českých Vánoc…bytost – nadpřirozená a záhadná, co naděluje dárky a vlasně podobu snad žádnou ani nemá…nepotřebujeme žádného Santa Clause, Dědu Mráze ( i když spolu s Papa Noel je mnohem sympatičtejší než jeho anglosaská verze), my máme svého Ježíška, co létá po večeři oknem a při odchodu zvoní na zvoneček…a doufám, že to tak, i přes silnou mediální masáž, zůstane…protože tradice je třeba si uchovávat i tvořit…

…brzké sváteční ráno, nedočkavost, očekávání a těšení se…zářící stromeček s kouzelnými skleněnými miš maš ozdobami, elektrické svíčky, papírový řetěz i ten „chlupatý“ , kakao a vánočka s máslem, pohádky, půst (bezmasý), koledy, dlouhý den, jež se neskutečně vleče… procházka, sváteční šaty, kapr, salát, klobása i polévka, zlaté prasátko, tatínek, přidávající si jídlo…a konečně – zvoneček…gramofonové desky, panenka, perníková chaloupka…prskavky…klid, pohoda….prarodiče…to jsou střípky Vánoc dětství, jak si je pamatuju…něco se trochu i více změnilo, ale jistá tradice zůstává…

 

K – jako Koleda

nejkrásnější a nejznámější ve více jazycích je bezesporu Tichá noc….má obrovské kouzlo a když se rozezní, jsou opravdové Vánoce…autorem té první byl, údajně, ve 13.století František z Asissy…původně byly zpívané o Vánocích  a o koledě, což mělo zase jiný rozměr…

 

L – jako Ledovky a Lada

Ledovky – „babiččino“ cukroví mého dětství….i když tehdy je chuťově předčilo jiné ( a vlastně chutnaly i jinak než dnes ), na vzhled nemělo žádné…ty ledové malované květy k babiččiným Vánocům zkrátka patří…

Recept

500g hl mouky, 200g cukru moučka, 300g másla, 150g ml ořechů, 1 prášek do pečiva, citronová kůra, citronová poleva na zdobení

• ze surovin vypracujeme těsto, necháme odležet
• vykrájíme kolečka, upečeme na pečicím papíře
• plníme ořechovým krémem a slepujeme po dvou kolečkách k sobě
• polijeme citronovou polevou
• zdobíme „ledovými květy“ – do ještě nezaschnuté polevy uděláme čokoládou několik teček a párátkem lehce protáhneme jedním směrem do polevy „doztracena“ (tak je vnímám já)
• další variantou je polití čokoládou a ozdobení půlkou ořechu

 

 

Lada

vánoční pohlednice s kostelíkem na návrší, všude bílo, sníh…koledníci, pes…tak krásně a typicky je uměl jen on – náš pan malíř…škoda, že se vytratily…tu kartičku s přáním v poštovní schránce nenahradí žádná SMS…to kouzlo se někam vytratilo…a přesto ty pohlednice známe a poznáme všichni a každý rok si přejeme právě Vánoce jak je známe od Lady, bílé, romantické, poetické…třeba se někdy zadaří…

„Vánoce jak od Lady, pod stromečkem poklady, i kdyby to drobnost byla, hlavně aby potěšila. V novém roce krásné žití, ať Vám šťastná hvězda svítí“

 

M – jako Mikuláš

6. prosinec – svátek sv. Mikuláše…biskup z Myry, jež proslul štědrostí a nápravami nespravedlnosti…patron dětí i obchodníků…v předvečer svého svátku dodnes obchází ulicemi, vysoký, bělovousatý muž v červeném plášti, s vysokou čepicí, berlou a v doprovodu anděla i čertů rozdává dětem sladkosti…

 

N – jako Nálada

venku tiše padá sníh, čas, jakoby se zpomalil…vzduchem se linou vůně koření, františků, cukroví, vína nebo kaštanů…v hrnečku čeká svařák…v rádiu koledy, v televizi pohádky, víc se usmíváme, jsme víc tak nějak spolu – při pečení, výzdobě, tvoření…při krbu i venku…je to stejné a přitom tak jiné než zbytek roku…slavnostnější, měkčí, kouzelnější…přestaňme si to zbytečně komplikovat, za něčím se honit, šílet při nákupech, závodit s časem v úklidu…vraťme se, alespoň trošku, k podstatě vánočních svátků a udržme si tu náladu co nejdéle…stojí to za to…

 

O – jako Olovo a ořechy

olovo – tradice lití rozpuštěného olova do studené vody a následné věštění  ze vzniklých tvarů má kořeny kdesi ve starém Řecku…za dob našich babiček se olovo nebo cín rozehřívaly na lžíci nad svíčkou a poté lily do misky se studenou vodou…dnes nemusíme olovo sbírat, můžeme si koupit sadu určenou pro tento zvyk…to mu však na kouzle a tradici pranic neubírá…a ať už čtění tvarů berete jako pouhou zábavu nebo s dávkou pověrčivosti, je krásným zpestřením v kouzlech Štědrodenních zvyků

Ořechy – malé či větší skořápky ukrývající malé jádro s nenahraditelnou chutí…vlašský, burský, lískový, pistácie i kešu…slané i sladké, samotné i v cukroví…nebo rovnou jako pohádkový „zázrak“

 

P –  jako Prskavky, Pohádky i Půlnoční

pohádky – Tři ořísky pro Popelku, S čerty nejsou žerty, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Princ a Večernice, Mrazík (tak nějak nám zdomácněl), Nebojsa, Pyšná princezna, Anděl Páně, Krakonoš a lyžníci (tak trochu jiná a přesto kouzelná)…neustále a opakovaně vysílané, přesto k Vánocům zkrátka patří…to jejich kouzlo v příběhu, zpracování i podání lze jen těžko nahradit a něčím přebít…jsou zkrátka nenahraditelné…proto je už po generace milujeme

prskavky – nenápadná „tyčinka“ s jiskřičkovým kouzlem i typickým „smradem“…jako děti jsme „prskaly“ po rozbalení dárků přímo v obýváku, pravda – s respektem a křečovitě, protože „to pálí“, ale k našim Vánocům zkrátka patří

půlnoční – bývala to půlnoc, dnes už o dost dřív…kostelní chlad, pára od pusy, vůně kadidla, ten zvláštní, trochu stísněný pocit, varhany, zpěv…a přijdou i ti, co tam běžně nechodí… a taky Václav Neckář

 

R – jako Radost

když venku padá sníh…když cinkají rolničky na saních…když jsme všichni spolu…když je víc „rozdávat“…když je všude úsměv na tvářích…když  září plamínky v dětských očích…když se vše zpomalí a ztichne…

 

Ř– jako Řetěz (papírový)

proužky barevných papírů…první slepený do kroužku, další na něj navazují…prsty od lepidla…a touha mít co nejdelší…obtáčí se na stromečku, věší se do oken…lepí se ve školce, škole i doma…na rozdíl od toho pekelného tak krásně nepopsatelně šustí…možná letos z nostalgie….

 

S –  jako Stromeček a Svíčka

Stromeček – ať už vánoce prožíváte méně či víc, je právě stromeček https://delafleur.cz/dekorace-obdobi-nejkrasnejsich-svatku/ tím nejvýraznějším  vánočním symbolem…živý nebo umělý, se světýlky, svíčkami, skleněnými koulemi „baňkami“ i jinými ozdobami, tradiční či moderní  nechybí  prakticky v žádné domácnosti…v živé podobě nahradila ve výběru dříve oblíbený pichlavý smrk jedle, pozadu nezůstává ani borovice…ta vůně jehličí, linoucí se domovem a okamžiky jeho strojení do slavnostního hávu se nahradit nedá….

 

Svíčka – mihotající se plamínek světla svíčky – toho jednoduchého až obyčejného „voskového válce“ okouzluje prakticky už odpradávna – od starověku…a milujeme se stále….vonící i obyčejné….a o Vánocích tak nějak víc…my je máme všude a pořád…plamínek naděje, měkkého světla, co tak nějak sbližuje…díky němu jsme si tak nějak blíž…

 

 

Š – jako Šupina

„rybičko zlatá, přeju si“….na slavnostně prostřeném štěrovečerním stole, na svátečním ubrusu s památečním servisem a „stříbrnými“ příbory, pod talířem hoví si rybí šupina, aby nám přinesla štěstí a hojnost v novém roce…po svátcích dáváme si ji do peněženky, pro dostatek peněz, které se nám díky ní nerozkutálí…a pokud si chcete hojnost pojistit, měly by být ty šupiny pro každého tři

 

T – jako Trhy i Tajemství

trhy – vánočně vyzdobená města i náměstí, koledy, svítící strom, stánky, betlém, vůně pečených kaštanů, ořechů, svařeného vína, svátečního punče, trdelník,  sejkory, kádě s kapry a jmelí…davy lidí, troška vánočního „šílenství“, červené tváře, studené prsty a padající sníh…

…škola i školka, jarmark vánočních výrobků od dětí, rodičů i učitelek, zpívání u vánočního stromku – tak začíná advent…

 

tajemství – krabice v krásném papíru s velkou mašlí, krčící se pod vánočním stromečkem…co asi ukrývá a kdo ji tam vlastně dal…jak vůbec vypadá…jak ví…kam zmizel dopis a kde se samotný strom vzal….

 

U – jako Úlky

malý sladký kužel s rumovou náplní uvnitř…těžko se tvořící a mizící rychlostí blesku…přesto každoročně s láskou dělané a rodinou milované…kdyby nic jiného, tak ony chybět nesmí….proto letos opět

 

 

V – jako Výzdoba i Vánočka

výzdoba – na strom v zahradě lojové koule, na záhon krmítko…na dům světýlka, na okno truhlíky, vločky z papíru a umělý sníh….ke vchodu květináč, na dveře i branku věnec….domovu vůni, lesk, třpyt i tradici…věnec na stole, verandě anděla, komodě svícen, zábradlí girlandu, baru prasátko – jak jinak než zlaté… na mísu ovoce, sváteční ubrus, do svícnu svíčky, na stromek kouličky a taky hvězdu…ke stromku betlém, na talíř cukroví, na lustr jmelí a knihovně andělské zvonění…a všude světýlka, vánoční hvězda, barborky, cesmína a taky chvojí…tak trošku kýč, ale v ten čas to za to stojí

 

vánočka – sladká a kynutá, pletená z copánků, s rozinkami a mandlemi… v dobách minulých bývala součástí štědrovečerní večeře, dnes ji  většinou snídáme…a nikdy během roku nechutná tak, jak právě o Vánocích

 

Z – jako Zvyky

…. tradice, obyčeje….z dob dávno minulých, některé novější, rodinné i převzaté, moderní a vlastní…ať už je vnímáme a ctíme jakkoli, mají své kouzlo…je fajn si je připomínat, tvořit, předávat…aby nám zůstaly a nezmizely…

sv. Lucie – 13. prosince, patronka slepých a zrakově nemocných…nejspíš snad proto, že si sama vydloubla své krásné oči a poslala je darem svému nápadníkovi, o kterého jinak vůbec nestála a druhý den ji Pana Marie oči navrátila, ještě krásnější….sv. Lucie je ctěna i v severských zemích, kde na její svátek chodí dívky oděny v bílých šatech a na hlavě s věncem/korunou se zapálenými svíčkami rozdávat dětem sladkosti…

Jesličky – svatá rodina, chlév, tři králové, zvířata, betlémská hvězda…ze dřeva, papíru, kukuřičného šustí, textilu či skla..menší, větší, doma – jako příjemný čas při jeho sestavování nebo v muzeu, jako rodinný výlet…krásný, pohyblivý Proboštův Betlém najdete v Třebechovicích pod Orebem

Betlémské světlo – světlo putující z Betléma do Evropy a díky skautům v sobotu před 4. adventní nedělí i k nám domů

lodičky ze skořápek ořechů pouštěné po vodě – budou-li se držet spolu, bude i rodina pohromadě

rozkrajování jablíček – hvězdička znamená zdraví a štěstí, křížek nemoc a smrt

hod střevícem – o štědrovečerním večeru hodí svobodné dívky přes rameno ke dveřím střevíc…ukazuje-li jeho špička ze dveří, do roka se vdají a odejdou, pokud ukazuje do místnosti, zůstane slečna doma

svazování nohou stolu provazem a seno pod stolem – aby rodina zůstala pohromadě

počet stolovníků – u štědrovečerní tabule by měl sedět sudý počet stolovníků, aby nepřišlo do domu neštěstí

prostírání jedno na víc – při prostírání slavnostní tabule se přidává jeden talíř a místo navíc, pro náhodného pocestného, nebo také symbolická vzpomínka na někoho, kdo už s námi nemůže být

od stolu se během večeře nevstává – abychom se dožili příštích Vánoc

půst – celodenní půst zajistí, že uvidíte zlaté prasátko….nám doma stačil půst bezmasý a zlaté prasátko se objevilo vždy…a vídáme ho doma každoročně

zapomeňte na úklid – o Štědrém dnu se nesmí prát a věšet prádlo, mohlo by to způsobit smrt…ani zametat a vynášet koš, aby se nevymetlo a nevyneslo štěstí…šití zase přiláká myši…

polibek pod jmelím – nezapomeňte se políbit, zajistíte si tak lásku, štěstí a plodnost

Boží hod – 25. prosince je třeba si užít v klidu a bez práce, neměla by se stlát ani postel

 

 

pozn: zdroj Wikipedia a vlastní vzpomínky a zvyky